Do poradny jsme začali se synem chodit potom, co ve školce prošel psychologickými testy na školní zralost s výsledkem, že nic neumí, ale do školy má jít!!!! Takže nedostane odklad, i když já si myslela, že ho určitě dostane. Další ranou byl zápis ve škole, kdy neuměl vůbec nic a paní učitelka  se na mě smála a říkala, že to nevadí, ale bylo zřejmé, že vadí. Úplně mě to vyděsilo. 

V poradně, kam jsme chodili na Maxíka, mi Klára dala jistotu, že jsem pro syna udělala maximum, a že to zvládneme. Syn se strašně zlepšil. Byla to dřina, ale strach mě donutil s ním 5 x týdně pracovat – určitě toho nelituji. Manžel říká, že to byly nejlépe investované peníze a čas za dlouhou dobu. Syn si zvykl na to, že něco musí pravidelně dělat, a teď v první třídě plní úkoly bez odporu.

Spoustu věcí již z Maxíka uměl jako například pravá, levá, první poslední písmenko, je zvyklý „psát“ – dobře drží tužku, zlepšil si soustředěnost a výdrž, i když to by ještě chtělo zlepšit. Takže si myslím, že mám v první třídě o mnoho méně starostí. Číst se bohužel nenaučil :-), ale to jsem ani neočekávala.

Kláře za vše moc děkuji. EG